Zverejnené so súhlasom autora Jana Galatíka, 2014.

Středověké kroniky nás informují o moravské historii. Známe jména nejstarších panovníků. Mojmíra, Rostislava, Svatopluka a jeho synů. Sláva bratrů Cyrila a Metoděje dosáhla vrcholu v roce 1980, kdy se rozhodnutím papeže stali spolupatrony celé Evropy. Přesto však stále nevíme, kde ležel Velehrad, opěvované mohutné sídlo Svatopluka. Nemůžeme uctít hroby moravských králů ani prvního arcibiskupa Slovanů. Moravští historikové v minulosti hledali usilovně písemné prameny, které by pomohly určit místo, kde ležel Veligrad devátého století. Domnívali se, že nejstarší kronikáři toto místo úmyslně zamlčeli. Snad z důvodu pohanské pověsti. Velká popularizace archeologických nálezů v druhé polovině dvacátého století vyvolala přesvědčení, že záhadu nejspíše vyřeší archeologové. Nejvíce šperků, zbraní, dokladů jezdeckých družin a dalších znaků vládnoucí vrstvy, bylo nalezeno v Mikulčických Valech a Starém městě u Uh. Hradiště. Proto se tam nejčastěji hledá metropole. Obě lokality se také staly předmětem ekonomického zájmu. Stamiliony dotací slouží k vybudování dvou    skanzenů pro turisty. Mikulčice i Staré Město měly v moravské historii jistě významné postavení. Archeologické nálezy však neodpovídají písemným pramenům o metropoli. Tento nesoulad je sice zastánci obou míst zpochybňován, ale množství rozporů se stále zvyšuje. Vědecká lobby začala tvrdit, že Veligrad byl již nalezen v obou těchto lokalitách a osterifikovat  případné pochybnosti a snahy o pokračování pátrání na jiných místech. Nezávislé pátrání tak ve skutečnosti přenechali neprofesionálům.

V posledních letech však došlo k významné změně. Originální historické prameny se staly přístupné laické veřejnosti. Opustily trezory a byly zveřejněny digitalizaci na internetu. Ten umožnil najít také odborné překladatele. Otevřel se tak prostor pro zájemce o historii, kteří nejsou závislí na názorech vědecké lobby. Ani odborně ani finančně. A nejen to. Do rukou amatérů se dostává nová technika, umožňující nedestruktivní archeologický průzkum. Ten je (zatím) amatérům povolen. Radiem řízené „multicoptery“, nazývané anglickým názvem trubce, „drone“. Snad pro bzukot jejich elektromotorů. Vybavené kamerami, umožňují levnou a operativní archeologickou prospekci rozsáhlých území. Porosty obilí ve vhodném stupni zrání nám zřetelně vykreslují objekty skryté pod zemí. Digitální kamery umožňují snímat operativně, tedy při správném osvětlení, vhodném stupni zrání porostů a z vhodné výšky. Oproti klasickým letadlům mohou operovat pohotově z malé výšky, v blízkosti překážek, zakázaných prostorů a dokonce i v lesních porostech. Jsou lehké, levné a pro snadné řízení využívají gyroskopy, kompasy, výškoměry i GPS. Nejnovější verze mají i program pro automatický návrat do místa startu v případě ztráty signálu, nebo optického kontaktu. Nedestruktivní pohled pod povrch země umožňují moderní geofyzikální metody. Zejména zemní radary. Ty do půdy vysílají elektromagnetické vlnění v krátkých pulsech a registrují jejich odrazy. Čas odrazu určuje hloubku uložení. Odraz vzniká na rozhraní materiálů s různou permitivitou, nebo vodivostí. Proto zakreslí i bývalé výkopy, hroby a v zemi se nacházející předměty. Další informace poskytne povrchový sběr předmětů, zejména po orbě. Např. železářské pece jsou doloženy nálezy železářské strusky. Keramické střepy umožní datování. Nedestruktivní metody mohou tak přinést většinu informací, jako nákladný výkop, aniž je zničí.

Popis Velehradu z doby krále Svatopluka

Udivuje malý zájem historiků o cenný dokument moravské historie, kterým je Popis cesty perských kupců na trhy Svatoplukova města. Zejména dokument psaný na pergamenu. Má název země Seklavia. Jde o dva listy, popsané na obou stranách. Zachoval se jediný exemplář uložený v British Museum Londýn. Text se publikuje většinou z ruského překladu Chvolsona (Petersburg 1869), přepisovaných maďarsky, polsky a česky s četnými úpravami „jak to autor asi myslel“. Pokusili jsme se získat přesný a doslovný překlad. Nejdříve jsme vyšli z reprodukce jedné strany, zveřejněné Havlíkem v jeho Kronice o Velké Moravě na str 229. Našli jsme znalce Dr. Chalifa Bahbouha z arabského nakladatelství Praha. Ten nám ji přeložil takto:

Původní text je psán bez mezer a samohlásek. Připomíná řádek souvisle sypaného čaje. Proto je nutné rozdělit text na jednotlivá slova. To lze celkem spolehlivě, arabové mají totiž odlišné znaky pro hlásky na začátku, konci i uvnitř slova. Ale začátek nové věty se musí určit podle významu textu. Další potíž způsobuje skutečnost, že nejsou zapisovány krátké samohlásky. V přepisu de Goeje se zřejmě zmýlil v samotném názvu města Veligradu Původní autor zřejmě znal perský význam slova velký (kabir), ale grad zapsal v původním tvaru. Samozřejmě bez samohlásky a: GRD. Pro vokalizaci (doplnění samohlásky) perský slovník nabízí 2 možnosti vokalizace: garad, kroupa a gard tj. zima. Vláda velké kroupy nemá smysl a tak zřejmě vznikl překlad o vládě tuhé zimy (kabir gard) na Moravě. K nesprávnému přepisu zřejmě mohlo dojít již při opisování původní předlohy. Předpokládá se totiž, že jak text ibn Rusty, tak i Gardízí čerpali z nějakého púvodního díla, které se nezachovalo. Oba mají některé části společné, ale některé další jsou jen v jednom z nich. Vláda velké zimy byla proto vysvětlena podle další věty o úplně vykopaném městě, tak vznikla pasáž  popisu sauny. Zdá se, že přitom došlo i k chybnému dělení vět. Některé části věty patří zřejmě k větě následující. Protože se věty kladou shora dolů, je možné najít místo chybného dělení věty tak, že pokračuje koncem předchozí věty. Tedy čtením vět v opačném směru, tedy zdola nahoru může smysl textu naznačit místo nesprávného dělení věty. Pomůckou je i poznatek, že původní autor často začínal novou větu spojkou „a“. Doslovný překlad navrhujeme takto

Konají dle jeho slov. Obydlí jeho leží uprostřed země Seclavia. Rezidence jeho kde je oni vědí..

Toho, který prý nosí korunu země. Vladykové ho nazývají Svjatabulk, který je nejvyšší  z nich

Je nazýván pán pánů, následník a proto král.  Velký dobytek nemají, jen on má a požívá z něho jídla za  pokrm.

A má hradby(záštity)výborné, nedobytné a neobvyklé (nevídané).

A v jejich zemi vládne velký (kábir) grad, úplně vykopané město (mádina), ve kterém bydlí Chrwáb.

A mají v něm trhy v měsíci (kalendářním) tři dny, prodávají a nakupují v něm, mimo toho co nadojí z mléka. 

Mužové jejich jsou, jak je to možné(!)hluboko pod povrchem země a tomu dělají stropy ze

Cílem byl kráter vyvýšeniny Náklo?

Rekonstrukce popisu cesty nás vedla od Dunaje k cíli vzdálenému 10 dnů pochodu. To je asi 200 km. Cesta vedla přes Nitru. To je starobylá kupecká cesta „Via magna“, velmi dobře doložená kupeckými depoty.

Cílem byl střed rovinatého a lesnatého území Seklavie. Tomu velmi dobře odpovídá Dolnomoravský úval. Rovina pokrytá lesním masivem Bzenecko-hodonínské Doubravy. Uprostřed leží vyvýšenina Náklo Vznikla spolu s četnými „bahenními sopkami „ v okolí, vzedmutím jílovitých sedimentů tlakem metanu ropného pole. Popis  kupců, že  Město leželo pod zemským povrchem a poblíž byly pohřební pahrbky, kde uctívali oheň, je tedy přesný. Prakticky mu vyhovuje jedině  Náklo u Kyjova, spolu s pahrbky naftového ložiska „Sedmirohé“ na jeho úpatí. Podporuje to také informace o velkomoravských mužích, kteří pod zemí kopali zřejmě štoly s výdřevou. Zřejmě těžili železnou rudu na blízkém vrcholu Babí lom. Trasa cesty je doložena nálezy tábořišť v označených místech (Sudoměřice, Ratíškovice a Mutěnice.

Družicový snímek Doubravy v infračervené oblasti při povodni 1997 se zakreslenou trasou kupeckých cest .   

Bahenní sopky Sedmirohé a pozůstatky dolování železné rudy na babím lomu.

Areál železných dolů Babí lom.

Pozůstatky důlních šachet na vrchu Babí lom u Kyjova dodnes udivují velkolepým rozsahem. Propadající se důlní štoly, haldy hlušiny i hromady zbytků vytěžených valounů. Obsahovaly limonit a hematit, ale obal tvořený manganovým sedimentem byl zde zanecháván. Zřejmě těžené valouny rozbíjeli,  obsah získávali a obal ukládali u štol na velké hromady.  Datování nalézaných hutnických objektů dokládá, že zde těžili Keltové, Germáni i Slované. Od Nákla je kom vzdálen jen asi 5 km. Největší (na Moravě známý) velkomoravský mohylník ve Stražovicích a přilehlé velkomoravské valové opevnění  dokládá těžbu železné rudy také v době Velké Moravy.


Výrobní areál         

Amatérská letecká prospekce objevila velký výrobní areál, který zahrnuje zřejmě tisíce železářských pecí. Povrchový sběr artefaktů dokládá také výrobu keramiky, sklářské pece, chlebové pece a byla nalezena i výrobna dřevitého dehtu, která zpracovávala tuto surovinu na další výrobky (pravděpodobně kolomaz, lepidlo hrotů štítů a impregnace sítí a kůže.) Pece byly zřejmě provozovány od samotných počátků doby železné. Keramické střepy dokládají Kelty, Germány, Longobardy i Slovany.  Slované zde hutnili železo již v době Sámově a výroba končila někdy ve 13. století. Některé z pecí byly odkryty při záchranném výzkumu. (Nechvalín, Kyjov, Rohatec, Ratíškovice, Dubňany, Milotice, Hodonín, Mutěnice a Sudoměřice). Vzniklo podezření, že k odlesnění, které vedlo ke vzniku středověké pouště Moravská Sahara, (zalesněná až v 19. století Bechtelem,) mohlo souviset s velkou spotřebou dřeva na hutnění. Tato tradice byla nejspíše důvodem vzniku četných středověkých městských  práv na svobodný lov zvěře, pastvu vepřů a těžbu dřeva v lese Doubrava. Zachovaly se pergameny v pozdějším potvrzení panovníků pro Vacenovice, Bzenec, Hodonín a Kyjovsko. Většinou jsou psány jako vyhotovené uherskou královnou Konstancii, druhé manželky Přemysla Otakara II. Ta měla tuto oblast, jako vdovský úděl. Většina obcí svá práva na Doubravu zobrazovala na svých pečetích větvičkou se žaludy.

Ukázky archeologických průzkumů nálezů výrobních objektů: Ratíškovice ( dřevný dehet)  Sudoměřice (chlebová pec) a Kyjov (železářské pece).

 Veligrad vypadal jako orlí hnízdo?                                                           

Gniezdno  i Náklo mají tvar hnízda.

Písemné prameny uvádí, že Velkomoravský Velehrad se nepodobal ostatním známým městům. Vrcholový kráter Nákla je takovou zvláštností, neboť připomíná hnízdo na vrcholu. Polská tradice také převzala pro své biskupství název Gniezdno, odvozený od hnízda. Teprve později se změnil na Hvězdno. Tradice orlího hnízda je zachována také v legendě o původu orlice v polském státním znaku.

Letopisy Fuldy k roku 869 píší: V měsíci srpnu přišlo jeho vojsko k oné nepředstavitelné Rostislavově pevnosti, nepodobné všem ostatním, od doby antiky známým. Svatopluk uspořádal sjezd s Bavory na nějaké hoře. Stejné letopisy popisují setkání v roce 890: V polovině čtyřicetidenního půstu uspořádal král (Arnulf), který táhl do Panonie, obecný sjezd s vévodou Svatoplukem na místě, které se nazývá Omuntesberg. Kronika Regino z Prumu píše k stejnému datu: Král Arnulf postoupil Svatoplukovi, králi moravských Slovanů vévodství Čechů. Učinil tak protože byl k němu vázán rodinnými svazky….Svatopluka povýšil do hodnosti krále…

Do Maďarské nížiny mohl Arnulf nejspíše po dálková kupecké cestě, která vycházela z Francie a postupovala podél Dunaje, který překračovala zpravidla u Tullnu. Vyhýbala se neprůchodnému soutoku Moravy s Dunajem. Řeku Moravu překračovala někde u Hodonína. Museli projít jádrem Svatoplukovy říše. Tedy jen se Svatoplukovým souhlasem. Moravní brody střežila celá řada pevností od Bratislavy k Uherskému Hradišti. Nepropustnost této bariery dokládá i zpráva letopisů Fuldských o dva roky později (892):.

„… poselstvo s dary k Bulharům a jeho králi Vladimírovi nemohlo po souši provést pro nástrahy vévody Svatopluka a museli cestovat přes řeku Odru do Kupa a pak po toku Sávy, tedy přes Polsko a Ukrajinu. Měli přimět Bulhary, aby nedodávali Svatoplukovi sůl. Poselstvo se vrátilo stejnou cestou….“ Jádro velké Moravy, území moravního toku od Pohanska u Břeclavi až ke Starému Městu u Uh. Hradiště byl dokonale kontrolován Svatoplukem.

Podívejme se na mapku tohoto území:

Posuzujeme-li z tohoto pohledu tuto velmi náročnou válečnou akci Arnulfa, pak by jednání se Svatoplukem souviselo s umožněním průchodu jeho vojska do Pannonie. Setkání se Svatoplukem bylo spojené s velkolepým darem Arnulfa. Daroval mu zemi Českou. To mohlo souviset s velikostí potřeby povolení průchodu. Mohl se konat obecný sjezd s vévodou Svatoplukem na Nákle? Název Omuntesberg není jednoznačně vysvětlen, jen koncovka – berg, znamená horu. Předpona O- úžasný, nepředstavitelný a munitus (koruptela muntes) značí výjimečně dobře chráněný. Místo se nachází v prostoru nevýznamnějších dokladů nobility Velké Moravy Úžasně opevněná hora je jedním z možných vysvětlení. Také názvy Metodějova stolce Oguturum (úžasný kráter, nebo chřtán) a Soriguturum (věštecký kráter) v Pilgramových textech mají podobný význam.

Sedmirohé.

Vyvýšenina Náklo vznikla vzedmutím nepropustných jílových sedimentů napětím okolního ložiska uhlovodíků. Erupcemi uhlovodíků zde vznikly zvláštní pahrbky. Ty zřejmě nazývali také rohy, trny, kly, zuby nebo kopce či kůty. Naznačují to četné místní názvy, jako Rohotří, Rohatec, Kopčany, Trnava, Kelčany, Náklo, Cánov Kůty a podobně. Lokalita Sedmirohé ležící mezi Vacenovicemi a Miloticemi poskytla největší ložisko metanu na Moravě.

Na Sedmirohé bylo nalezeno několik archeologických unikátů. Především zatím jediný nález kostry avarské princezny. K nálezu došlo při kopání odvodňovacího příkopu v roce 1954. U kostry nevyly nalezeny žádné předměty, ale podle nálezové zprávy byly na více místech nedaleko nalezeny hroby s nádobami a střepy. Lokalita není památkově chráněna a je stále cílem detektorových hledačů. Jeden z náhodných nálezů je zlatem plátovaná bronzová plaketa boha vína Dionýza, datovaná do doby stěhování národů. Při budování kanalizace byl zde nalezen velkomoravský objekt.

Lebka je zajímavá tím, že byla od dětství uměle deformována do délky. Důvodem bývala pozdější nezaměnitelnost zpravidla královského, nebo knížecího původu. Výrazné mongoloidní rysy lebky naznačují, že mohlo jít o avarskou princeznu. Společně s dalšími nálezy ze 6 a 7 století (sídliště na Zbrodě, bojovníka s mečem v Nechvalíně, zlatého solidu Herakleia v Kyjově-Bohuslavicích, pohřebišti Longobardů v Kyjově, antická hlavice sloupu Vacenovice a dalších), je zřejmě toto místo významnou archeologickou lokalitou.

Překlad celého textu ibn Rusty.

V roce 2012 byl na internetu zveřejněn celý text přisuzovaný Ibn Rustovi z Isfahánu. Folianty č. 164 a 165, popsané po obou stranách. Jsou dostupné na adrese: http://www.archive.org/details/bibliothecageogr07goej Našli jsme znalce tohoto jazyka, muslimského imáma, Dr. S. Watada z Tel Avivu. Jeho překlad :

Země Al Saklabia

A mezi zemí Al Bajanikia  a zemí Al Saklabia  je vzdálenost deset denních pochodů. A blíže  hranic země Al Saklabia je město jménem Wab Nít. Ty dojdeš do města obtížnými cestami. Prameny vody a lesní porosty a okliky jsou tam až jejich zemi dosáhneš. Ale země Al Saklabia je rovina porostlá lesy. Tam oni bydlí. Nemají žádné vinice ani pole. Domy mají ze dřeva a tam mají také domečky pro své včely a med. A oni jim říkají olischje . Z jednoho jediného domečku získávají asi deset nádob (30 –50litrů?)  medu. A lidé pasou vepře jako ovce. A když někdo zemře, spálí ho v ohni a jeho ženy si pořežou tváře a končetiny nožem, když jejich příbuzný zemře. A když je spálen úplně, přijdou příští den a seberou popel z místa a dají do poháru a uloží na pahorek. A jeden rok po jeho smrti vezmou množství medu z asi deseti včelích domečků a jdou k pahorku, kde se shromáždí příbuzní mrtvého. Tam jedí a pijí a pak odejdou. Když měl mrtvý tři ženy a jedna řekla, že byla jeho nejmilejší, přinese dva dřevěné kůly, zarazí do půdy a příčně třetí dřevo s lanem ve středu. Provleče hlavu, když stojí na židli, potom je židle odňata a ona se uškrtí až umře. A potom je dána do ohně spalovaného. Všichni jsou uctívači ohně. A zpravidla pěstují  oni “dakhan”(?). A v době žní, berou ze sklizně naběračku, zvedají k nebi a říkají: Bože, Tys nás obdaroval, zůstávej s námi v dobrém. Oni mají různé flétny, kytary a bubny. Z různých větví vyrábí píšťaly. Některé z nich mají délku dvou paží. Jejich nástroj strunný má osm strun. Z medu dělají víno. Mrtvého když spalují, že je to na přání Boha tvrdí, když se veselí a hrají na hudební nástroje. Zpívají během spalování. Muži mající koně mají cepíny, jako zbraně. (Ostatní) mimo oštěpy a štíty nemají jiné zbraně. Velitele své oni poslouchají. Toho, který prý nosí korunu země župani nazývají Svatopluk, který je nejvznešenější. Vykonávají jeho příkazy. Jeho metropole leží uprostřed země Al Saklabia. Rezidence (byt) jeho kde je, oni vědí (je obecně známá). Nazývají ho pán pánů, (král králů), prvorozený (následník) a proto král, Velký dobytek (koně, brav) nemají. Patří jen jemu, který z něho požívá pokrmy. Má hradby (štíty, opevnění) výborné, nedobytné a neobvyklé. A v jejich zemi vládne Vele grad, (kabir grad) úplně vykopané město, ve kterém bydlí Charwát. A mají v něm  trhy každý (kalendářní) měsíc tři dny, kromě čerstvě dojeného mléka (s ním zřejmě obchodují stále). Nakupují v něm a prodávají. Někteří jejich muži kopou pod zemí (in die Erde Gruben/Tunnel graben und bilden dafuer ein Dach aus Holz – důlní štoly?) do země a tomu pak dělají stropy ze dřeva (výdřevu?).  Jejich král vybírá od nich daně. Kdo má syna, nebo dceru dává šaty jednou do roka, kdo nemá dceru ani syna, bere oděv z jeho ženy, nebo služky. Když tam zloděj něco ukradne, je zardoušen, nebo poslán pracovat daleko k hranicím jeho země.

Jaké bylo postavení Mikulčic a Starého města v devátém století?

Pokud přijmeme text perských kupců a polohu veligradu Velké Moravy do oblasti Nákla, může jejich popis umožnit i  možný význam obou archeologicky zkoumaných lokalit, dosud navrhovaných ve funkci metropole.

Metropole Kábir grad, Velký grad, město úplně vykopané v zemi, mělo v době vlády Svatopluka dřevěné stavby, praktikovalo mnohoženství a žárový pohřební rituál. Zaznamenali sebevraždy vdov a uctívání ohně. Weligrad byl tedy skutečně pohanským městem. To je v rozporu s archeologickými nálezy Mikulčic i Starého města u Uh. Hradiště. Kamenné stavby, kostrové hroby, křesťanské chrámy, křesťanské symboly, nálezy obou míst  dokládají naopak silnou christianizaci. Text však nabízí  informaci, že panovník měl svoji honosnou rezidenci jinde: „… Jeho metropole leží uprostřed země Al Saklabia. Rezidence (byt) jeho kde je, oni vědí (je obecně známá)…“  Tedy zřejmě existovala mimo velkého Města také všeobecně známá rezidence panovníka. To je v souladu s tradicí, že důvod utajení Veligradu byla jeho pohanská pověst. Panovníci Velké Morany zaváděli křesťanskou víru z panovnických dvorů. Ve Starém městě i v Mikulčicích byly nalezeny palácové kamenné stavby, je tedy možné, že existovaly dokonce dva panovnické dvorce. O Mikulčicích lze soudit, že jejich velkomoravský název zachoval přilehlý Holíč názvem Bělokostelí, Bělehrad. Doloženy jsou názvy Bílý kostel, Alba Ecclesia, Weissenkirchen, Lichtenstein i Světlov. Také název holíčského hradu Vízujvár, Nový vodní hrad vysvětlují slovenští historikové (při neúspěšném hledání starého vodního hradu) tak, že starým hradem mohly být nejspíše Mikulčice, vzdálené jen asi 4 km. Podporuje to také souvěký písemný pramen, název pevnosti Bělehrad v textu tzv. Bavorského geografu. Vysvětlilo by to záhadu, proč je zde Bělehrad zapsán, jako hrad na sever od Dunaje i skutečnost, že dnešní Bělehrad má název přenesený až z 13. století. Zdá se, že Mikulčice byly nejspíše rezidencí Svatopluka. Při podobném pokusu o zařazení aglomerace Starého města lze navrhnout možnost, že již Rostislav začal budovat vedle pohanského (antického) města Nový Veligrad. Takový název je zachovaný pro Uherské Hradiště. Tuto možnost  podporuje nález kamenného torza se zřejmě poškozeným a těžce čitelným glagolským textem, nalezený u stěny palácové stavby v roce 1981 profesorem Hrubým. V rozporu s usnesením jednání o tomto nálezu (viz zápis z 25.5.1983) nebyl nález dále zkoumán exaktními metodami, ale je dodnes pečlivě utajen. Přitom zřejmě objektivní prokázání glagolského textu v ramenech berličkového kříže, tedy byzantské datum roku předcházejícího příchodu byzantské mise (6362 t. j 862), jak navrhoval prof. Hrubý, by významným způsobem přispělo k vysvětlení významu Starého Města. Doložilo by to možnost, že dohoda o vyslání byzantské Mise byla uzavřena rok před jejím příchodem na Rostislavově dvoře ve Starém Městě. Může jít o písemný doklad, že  Staré Město byl již v 9. století Novým městem Rostislava. Vysvětlilo by to i názem starého města Rostislava. Proto by tento artefakt  neměl být MZM utajován.

Název země Seclavia znamenal Kyjovsko?

Etymologie slova Saklavie (Seclavia) souvisí zřejmě s latinským clava, tedy kyj (Z. Quitt). Také Machek uvádí, že původní výraz kyj, popřípadě odvozeniny, je všeslovanský výraz pro těžkou palici. Příbuzný výraz je litevské kujis, kladivo. Obé je od kořene kovati, v lit. Kauti. V baltoslovanštině bylo toto jméno vytvořeno, dokud sloveso mělo ještě původní význam, nezúžený na kování.  Země Saklavia znamenala tedy nejspíše země kovářů. Obrovská koncentrace železářských pecí od Kyjova k Hodonínu, nalezená amatérskou leteckou archeologií naznačuje, že k zúžení významu kovat mohlo dojít na tomto území desetitisíců železářských pecí. Byla Seclavie země kovářů? Kyjov? Vždyť předpona se- je vysvětlována etymology nejen, jako zvratné zájmeno, ale i ve významu „náš, vlastní, sobě patřící (viz hanácké sedni se). Je to nepřevzaté původní slovanské slovo. Jak velká byla výroba železa na Velké Moravě? Fuldské letopisy k roku 884 píší, že Svatopluk přivedl do Panonie takové množství bojovníků, že na jednom místě bylo vidět jeho vojsko přecházet od východu až do západu slunce. Počet jeho bojovníků se odhaduje na 30 až 50 tisíc pěších, nejméně 5000 jízdních a až 1000 vozů s proviantem a náhradní výzbrojí. Při hmotnosti hrotu šípu kolem 35 – 40 g a obsah toulce na šípy asi 30 ks na bojovníka, byla potřeba železa asi 1 kg na každého muže. Válečné sekery, kovové hroty kopí a výzbroje jezdců představuje nejméně 50 tun železa. Velká Morava ho měla takový nadbytek, že se železo používalo i jako platidlo v podobě sekerovitých hřiven. Těžbu železné rudy perští kupci zapsali: Někteří jejich muži kopou pod zemí (in die Erde Gruben/Tunnel graben und bilden dafuer ein Dach aus Holz) důlní štoly (tunel) a tomu pak dělají stropy ze dřeva.   Název Seklavia je doložen ještě nejméně ve třech dalších písemných pramenech.

1. Berchtold z Kremsmünsteru, konikář Bavorů, píše k roku 876: „..Wiching zamýšlel s pomocí krále Svatopluka zřídit arcibiskupství v metropoliSeclavia…
2. „Život Konstantina“ („římská legenda“) píše, když přišel Konstantin a Metoděj k Rostislavovi „obyvatelé Seklavie, vyšedše jim z města vstříc, přijali je s velikou úctou.“
3. Historia episcoporum Pataviensium et ducum Bavariae, nazývanýHistoria Laureacensis, píše, že od 9. stol., byli lorškému arcibiskupovi poddání biskupové v místech …Nytraba, Seclavia… Za Nytrabu je považována Nitra. Seclavia souvisí s Velkou Moravou.

Metodějova katedrála.

Při letecké prospekci okolí Nákla byla zachycena velmi zajímavá silueta, která by mohla být hledanou katedrálou. Nachází se v těsné blízkosti Kyjovského letiště u koty 218, nazývané Sekyry, nebo pod Sekyrami. Nejlépe je zachycena na porostu obilí, ale je patrná i na snímku Google Earth z družice při porostu kukuřice.         V roce 2014, kdy zde byl opět porost obilí jsme zachytili i zvláštní příznaky možných trámových konstrukcí. Některé by měly délku až asi 7 m.  V okolí se našlo mnoho předmětů, které podporují možnost významné katedrály.

Velmi zajímavý je t. zv. Skoronický ikoník. Tento trojboký sloup se třemi kamennými ikonami stával na křižovatce silnice z Milotic do Kyjova s cestou os Skoronic do Svatobořic, jak dokládá mapka z roku 1648. Má název St. Francis. Statua. Tedy socha svatého Františka. K přemístění  došlo v padesátých letech dvacátého století, kdy byly odstraňovány náboženské symboly. Název František lze dát do souvislosti s podobným tříbokým sloupem, který stával poblíž Hodonína, na Pánově. Býval nazýván „Třísvatový obelisk“. Také ten byl v padesátých letech odstraněn. Nyní je umístněn v areálu hodonínského zámečku. Na něm je jeden relief téměř shodný s jednou z ikon. Má nápisem S. Franc.Xaver. To může souviset i s názvem ikoníku, František.

Jen asi 1 km západně od siluety byl nalezen poklad stříbrných mincí. Šlo o drobné, převážně denáry a krejcary, uložené v keramických nádobách a vyoraných při hluboké orbě, aniž si jich oráč všinl. Depot byl zřejmě (po zabavení VB dětem ve škole) zamlčen. Podle numismatiků byl vyvezen do Vídně, kde vyvolal silný pokles hodnoty těchto mincí. Dodnes je mnoho mincí tohoto depotu v držení obyvatel okolí. Na příklad jeden z nálezců mi napsal email: Ty mince jsem ještě s několika kluky našel 6.9.1974 při hledání žampionů na poli u Kyjovky na výjezdu z Mistřína směrem na Dubňany a byl to parádně velkej poklad ukrytý podle denárů M.Korvína asi v posledním desetiletí XV. stol. Osobně jsem měl doma plnou čtyřlitrovou sklenici těchto plecháčků! Překvapivé  je, pokud šlo o chrámovou pokladnici, byl chrám funkční až do roku 1490. Nebyl tedy zničen v husitských válkách, jako  nedaleký Velehradský klášter. Takovou možnost podporuje i množství dalších nálezů, zejména ceremoniální meč, zlacený prsten a četné knoflíky a přívěsky, nacházené zde ve velkém množství. Tedy předměty charakterizující poutní místo. Zejména však je významný nález zbytků sklápěcí voskové tabulky s měděným stilem, označeným zřejmě glagolským M. (Methodius?)  a zlaceným bronzovým dráčkem, který může být zbytkem pravoslavné biskupské berly. Ta se vyznačuje křížem, na který útočí z obou stran draci, nebo hadi. Ti představují symbol pohanství.

Metodějův náhrobní kámen?

Velmi zajímavý je také nápis na ikoníku. Zřejmě představuje tři latinská písmena V M I. Lze je chápat také jako číslice, pak by představovaly zřejmě rok 996. Poslední písmeno I se však často používalo na náhrobcích. Znamenalo zkratku iacet, tedy zde mrtev leží. První písmeno V znamenalo na náhrobcích nejčastěji citoslovce Vae, tedy vyjádřený žalu (ó běda). Pak by mohlo jít také o muže, jehož jméno začínalo písmenem M.

Snímek nalezeného měděného písátka.

Spolu s měděným pantem a dalšími zbytky ohněm poškozené mědi stejného složení, naznačuje, že šlo o psací soupravu. Jednoduchý tvar naznačuje, že patřil zkušenému písaři.  Zbytky vlastnické značky lze považovat za glagolský znak písmene M. Nalezený ceremoniální meč má rukojeť Masivně zdobenu zlatým a stříbrným drátem. AU AV (Dr. Kouřil) jej zařadil do 13. století. K nálezu došlo při obdělávání vinohradu na břehu Kyjovky, asi 2 km od siluety stavby.

Ceremonielní mečík má rukojeť masivně zdobenu zlatý a stříbrným drátem. AUAV Brno jej datovala do 13. století.

Radarové sondy.

Roku  2009 jsme provedli orientační radarové sondy na místě nalezené siluety. K měření byl použit  radar LOZA. Anténa radaru pracovala na frekvenci 200MHZ s dosahem do 20m. Sondy naznačily hloubku případných artefaktů ca 2 až 4 m.  Bližší údaje jsou na  Některé radiogramy umožňují podezření na přítomnost kostrových hrobů. Celkem  jsme v rokli Nákla, na ploše ložiska uhlovodíků a na ploše možné siluety chrámu provedli 9 sond, každá v délce 50 m.

Výsledky těchto měření  byly předány archeologům AU AV  Brno,  archeologickému pracovišti Hodonín a MU Brno.

Ukázka provedených sond.

Závěr.

Domnívám se, že kráter Nákla, ložisko uhlovodíků Sedmirohé, místo leteckým průzkumem nalezené siluety nožné katedrály, areál hlubinných dolů na železnou rudu Babí lom, stejně jako opevněné sídlo horníků Stražovice i výrobní areál by měly být předmětem  průzkumu profesionálními archeology.